logo Cestysepsy.cz

Agresivita mezi psy - I.

10.duben 2016
Velikost písma: A A A Tisk Autor: Ford Prefect
Je agresivita masovým problémem dnešních psů? Není to jen reakce na nás lidi a na naší výchovu? V dnešním článku nastíníme nejčastější problém vedoucí k agresi - nedostatečnou socializaci.
Hlavní foto článku
(c) U.S. Air Force Photo by Josh Plueger, wikimedia.org

Agresivita psa je jeden z nejčastějších problémů v soužití člověka se psem. Agrese je ale pořád psu přirozená a pokud pes není schopný zvládat normální úroveň agrese, je v podstatě zbaven genového fondu. Agrese je v přírodě dobrá do té míry, že zvyšuje šance na přežití. Problém s našimi psími kamarády začíná ve chvíli, kdy předpokládáme, že domestikace veškerou agresi vymazala. V několika následujících článcích si představíme nejčastější problémy, které většinou vyústí až v agresivitu.

RITUALIZACE

Jean Donaldsonová ve své knize „Od sebe!“ rozlišuje tzv. ritualizovanou a neritualizovanou agresi. Ritualizovanou přirovnává k zápasu v boxu: agresivní střet dvou mužů v jejich nejlepší kondici, s pravidly kde a jak mohou muži udeřit a pravidly o tom, kdo je považován za vítěze. Nikdo nikoho nezabije a nikdo nezaplatí vysokou cenu zápasu vlastním životem.

Totéž se odehrává u psů, v případě jejich ritualizovaných zápasů se psi budou kousat takovou silou, aby se nezmrzačili, budou vydávat hrozivé zvuky a dělat šílené grimasy a budou se zvedat na zadní. Nic z toho není ale účinné, pokud by pes chtěl druhého psa zabít. Toto je ta nejnormálnější úroveň agrese.

Když se můj pes poprvé „popral“ tímto způsobem s jiným psem, okamžitě jak jsem přišla domů, jsem začala zjišťovat, zda je to normální. A tato kniha popisuje mnou prožitou situaci na straně 12, tedy hned v úvodu. Tento rituál mu tedy povoluji, pokud je k tomu svolný i majitel druhého psa. Nesmět projevit ani tohle je jako by člověku nikdy nesměly ujet nervy a nesměl si ani bouchnout do stolu.

Neritualizovaná agrese je tedy ta bez pravidel, takže právě ta, která je problémem.

DRUHY AGRESE (pes – pes)

Osobně jsem velmi paranoidní když přijde na téma „psi, kteří nesnáší jiné psy“. Jak k tomu došlo? Stane se to i tomu mému? Jak tomu můžu předejít?

Vůbec nejčastější příčinou, že agresivita přeroste páníčkovi přes hlavu, je nedostatečná socializace ve štěněcím věku. To způsobuje v základu dva typy agrese – hypermotivovanost a sociální plachost.

Jeden příklad pro oba typy: štěně je odebrané z vrhu, z následného strachu nového natěšeného majitele z nákazy je pejsek držen v karanténě do doby kompletního očkování (do 3–4–5 měsíců života). Po této době se pejsek teprve začne dostávat do prostředí jemu cizího a potkává jiné pejsky.

Hyper-motivovanost: Potkávání jiných psů najednou způsobuje silné vzrušení a pejsek se zmítá na vodítku, majiteli tak navodí pocit, že situaci nemá pod kontrolou. Škube vodítkem, okřikuje, všemožně se snaží svého psa uklidit, bohužel se vše děje pouze v přítomnosti jiných psů. Následně se psům začne vyhýbat úplně. Když náhodou nějakého potká, strhne se občas rvačka, protože pejskova neznalost a vzrušení způsobí nepříjemné pocity v druhém psovi. Následně zde máme ještě více motivovaného psa, stále bez zkušeností, trestaného majitelem, tudíž je pes ještě navíc frustrovaný.

Sociální plachost: Tito psi se vůbec o kolemjdoucí psy nezajímají, vyhýbají se jim, nejeví žádný zájem. Někdy, když je druhý dostatečně daleko, mají aktivnější výpady, štěkají a chňapají (jednoznačně si každý představí malého pražského krysaříka vedle sotva chodící staré dámy říkající „on je doma ale úplný zlatíčko“). Když se pes náhodou přiblíží a začne se sbližováním, je tento asociální psík neklidný a začne opět vydávat varovné signály jako vrčení nebo rovnou přímý boj. Úplně vidím všechny ty mikropsy, které starostlivé paničky zvedají, protože „podívejte se na ten nepoměr Vašeho psa a toho mého malého chudáčka“. Za pár let se to změní ve vzorec, kdy už na dálku vidíte, jak panička svého psa zvedne, přejde okolo Vás se štěkajícím a zmítajícím psem v náručí (možná se ještě směje, jaký je to nahoře hrdina), a o pár metrů dále zase své zvíře položí na zem a jde dál.

Jak je vidět, socializace je opravdu důležitá. Bohužel ne každému člověku vysvětlíte, že váš nekonfliktní pes tomu jeho štěňátku opravdu neublíží a tedy není nutné ho zvedat. V příštím článku se podíváme, jak dohnat socializaci a tuto agresi tedy „vyléčit“.

Kam dál?

Komentáře k článku

 
 
Zatím nikdo nepřidal žádný komentář, pokud chcete přispět do diskuze, musíte se nejdříve přihlásit.
 
Vyhledávač tras
 
 

Mohlo by vás zajímat

 

Kde se diskutuje

 
 
Doporučujeme

 


© cestysepsy.cz, 2013
Weather forecast from yr.no, delivered by the Norwegian Meteorological Institute and the NRK | maps © Google & OpenStreetMap contributors